Ford Puma Czech - 1.Ford Puma Czech sraz: TROSKY

Pro ty, co se nezúčastnili a pro ty co se zúčastnili, ale chtějí si osvěžit stopu v mozku, zde provedu rekonstrukci našeho prvního srazu.

Seznam přítomných na srazu:
MAd (1+1)
Šotnik (1+1)
JX (1+1)
Frostik (1+1)
Lukas (2+0)
Pumička (1+1)
Sajmon.Fenix (2+0)
sharpshark (1+0)
swrt (2+0)
Elton (1,5+1)

Počet vozů: 10
Počet osob:19,5 z toho 13,5 mužů a 6 žen

Sraz oficiálně začal v 10:00 na parkovišti pod zříceninou hradu Trosky. Někteří nedočkavci se dokonce dostavili se značným předstihem, o čemž by mohl třeba sharpshark vyprávět ;-). Zřejmě vyrazil dřív, aby zabral nejlepší flek na parkovišti pro svou pumu. Postupně přijížděli další a další členové klubu až jsme dosáhli počtu 10-1.

Ti poslední, nebudu jmenovat (Sajmon.Fenix + spolujezdec), ještě hodinu po limitu setkání, bloudili někde po malebném Českém ráji. Asi si dodávali odvahy na setkání třetího druhu s ostatními členy klubu. Čekáním na poslední přihlášené vozidlo strávila většina lidí okukováním a debatováním nad pumami.

Probrali se věci typu, co, kde, komu chybí, co rezne a našli se i jedinci, kteří se mohli pochlubit, že mají na své pumě něco navíc. Dost lidí zaujala dětská sedačka ve voze Eltona, který sliboval účast 1,5+1 a to také splnil. Jeho malého človíčka nejvíce zajímaly kufry fordů puma. Tato posádka ovšem využila čas čekání individuální návštěvou zříceniny hradu Trosky. Po návratu se s námi rozloučili, dalšího programu se už s námi nezúčastnili. Asi byli naštvaní, že nebyla schválena soutěž v tvorbě báboviček na pískovišti.

Mezitím konečně dorazila poslední posádka a tak jsme mohli hromadně vyrazit za kulturními památkami. Prohlídka hradu byla zpestřením hlavně pro neautomobilové fandy, kteří se do diskuze o přednostech a strastech fordu puma na parkovišti nezapojili. (Moje přítelkyně ovšem díky své závrati trpěla i na hradě.) Na jedné z věží zříceniny proběhlo i hromadné foto všech přítomných členů a spolujezdců. Cestou zpátky jsme ještě obdivovali veřejné záchodky, respektive kadibudky, jejichž služeb dokonce i někteří z nás využili. Po návratu na parkoviště jsme obdivovali mazanec Sajmona.Fenixe a tak jsme se rozhodli narušit program a vzdálit se do nedaleké restaurace.

Uvelebili jsme se v privátním salónku a čekali na obsluhu. Jídlo jsme vybírali ze 3 jídelních lístků (nás bylo 17). Po objednávce jsme vyčkávali na donášku jídla. Ti úspěšnější z nás byli již po hodině po jídle, ačkoliv já, má přítelkyně a sharpshark jsme stále hleděli na prázdný stůl před námi. Po diskusi s obsluhou, nám bylo sděleno, že naše objednávka byla vyřízena jako hotová, avšak jídlo se k nám nedostavilo. Byla tedy sjednána náprava a po další půlhodině se konečně naše tváře rozjasnili nad přineseným jídlem. Tuto restauraci si zřejmě mezi mé oblíbené nezařadím. A to jsem tu ani nezmínil zápletku s tatarkami a taky příbory.

Po obědě měl následovat slalom, velkým překvapením bylo auto na dálkové ovládání, kterým se měl slalom absolvovat. (Většina si myslela, že bude slalom projížděn pumami). Po energetickém kolapsu zdroje pohánějícího Ford F150 na dálkové ovládání jsme museli přikročit k alternativě pro většinu zřejmě atraktivnější a to vyhledání letiště vhodného pro závody v opravdových pumách. Při nápovědě přítele na telefonu jsme nalezli jedno optimální letiště nedaleko Turnova.

Přesun do Turnova na náměstí, kde mělo proběhnout hromadné foto, se realizoval tzv. spanilou jízdou. Náměstí však nedosahovalo požadované kapacity volných parkovacích míst a tak byl zavelen přesun na již zmíněné letiště. Pří příjezdu jsme mohli pozorovat řádění motorkářů a motorkářek.Ti však po chvíli odpádili někam k Neumětelům a tak vyvrcholení dne mohlo začít. Proběhlo pár neměřených sprintů (jeden proti jednomu). Otestovala se maximální možná dosažitelná rychlost pumy na tomto letišti (okolo 180km/h, na víc už nebyl prostor) a pak proběhli měřené závody ve slalomu. Nakonec byly vyhlášeny oficiální výsledky, získané spolehlivou časomírou ;-)

3. místo JX
2. místo MAd
1. místo SWRT

Sláva vítězům, čest poraženým a ohleduplnost nezúčastněným (těm vyměklým jako já, kteří se báli závodit). Byli předány hodnotné ceny od nejmenovaného sponzora. Celý memoriál byl zvěčněn společným fotem.

Pak se ještě podiskutovalo nad dalším srazem, již druhým v pořadí a odjelo se domů (cca 18-18:30).

Počasí nám po celou dobu srazu přálo (až na tu zimu), sešla se nás tam dobrá partička. Takže nezbývá než věřit, že na příštím srazu nás bude ještě víc a sluníčko již budu hřát.

Fotogalerie zde